EZ42 (EinheitsZielvorrichtung) byl gyroskopický zaměřovač vyvíjený v německu od r. 1935 společnostmi Carl Zeiss a Askania. Projekt měl zpočátku z pohledu zadavatele (RLM) nízkou prioritu. Ta se však změnila, když němci ukořistili P-47 Thunderbolt s gyroskopickým zaměřovačem K-14.

První produkty obou firem (EZ40 a EZ41) byly odmítnuty jako nepoužitelné. Až EZ42 od Askanie se zdál být konečně technologicky dotažený, zejména proto, že měl už pilotem nastavitelnou velikost rozpětí křídel protivníka a tak zařízení mohlo dostávat údaj o vzdálenosti cíle, který je nezbytný pro určení správné hodnoty předsazení.

Pro srovnání jak vypadá konkurenční K-14:

Sériové výroby EZ42 se ujala f. Steinhil v Mnichově a první hotové zaměřovače byly výrobcům letadel dodány v červenci 1944 (montovaly se do letounů Fw 190 a Me 262). O náročnosti výroby těchto na svoji dobu velmi sofistikovaných zařízení svědčí mj. i skutečnost, že ke zhotovení jednoho kusu bylo zapotřebí 130 hodin práce!

Podle pilotů (zdroj: Hahn) umožňoval EZ42 zaměřit cíl pod maximálním úhlem 20­°. Maximální nastavitelná vzdálenost cíle byla 1000 m, ale docházelo i k sestřelům na vzdálenost 1500 m. Stejný zdroj uvádí, že v září 1944 byly provedeny testy porovnávající EZ42 s ukořistěným K-14, kdy byla obě zařízení namontována na FW 190 a testoval je stejný pilot. Přesnost K-14 byla vyhodnocena o 20% horší v porovnání s neměckým EZ42. Kriticky byl také hodnocen pohyblivý zaměřovací kruh složený z šesti kosodélníků. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry byl takový test objektivní. Je známo, že spojenečtí piloti s K-14 dosahovali podstatně lepších výsledků ve střelbě než s klasickým optickým zaměřovačem. K-14 tedy musel rozhodně být dostatečně kvalitní a funkční zařízení.

Gyroskopické zaměřovače tedy jako první uvedli do praxe spojenci, konkrétně se jednalo o zaměřovač britské výroby G. G. S. Mk. II D, používaný na Spitfirech, o kterém jsem již psal v tomto článku. Mírně upravený pod názvem K-14, pak používali i američané ve svých P-51D Mustang a P-47D Thunderbolt.

EZ42 má narodíl od G. G. S. Mk II D a K-14 pouze dva režimy: gyroskopický s pohyblivým nitkovým křížem, pokud jsou obě gyra zapnutá, a statický s fixním nitkovým křížem, kdy zaměřovač funguje jako běžný reflexní Revi 16. Vypínání a zapínání gyroskopů se provádí přepínačem po pravé straně zaměřovače. Je-li páčka přepínače dole, jsou oba gyroskopy zaaretované a funguje pouze statický režim.

V obou režimech funguje stavitelná velikost nitkového kříže. Má však smysl pouze v gyroskopickém režimu, kdy do přístroje dodává informaci o vzdálenosti cíle. Podobně jako u K-14 je třeba i u EZ 42 před bojem správně nastavit rozpětí letadla protivníka, které se provádí na otočné stupnici v dolní části zaměřovače. Pouze pokud je tento údaj správně nastaven a velikost nitkového kříže ve chvíli výstřelu odpovídá rozměrům cíle, je předsazení správně vypočítáno a pilot může očkávat zásah.

Pozn. fotografie dvou zachovaných EZ42 si můžete prohlédnou na stránkách www.deutscheluftwaffe.de ZDE a na airandspace.si.edu ZDE. Plynová páka s otočnou rukojetí pro změnu velikosti záměrného kříže ZDE. Pro němčiny znalé pak originální Handbuch ZDE.

Doplňujícím ovládacím prvkem EZ42 byl panel pro nastavení balistické křivky, který se v kokpitu Fw 190D nacházel na pravé konzoli:

Na závěr bych rád věnoval pár slov implementaci EZ42 v simulátoru IL-2 Sturmovik Great Battles. Tento zaměřovač je po MK II D pro Spitfire Mk. IX a K-14 pro P-47D Thunderbolt už třetím gyroskopickým zaměřovačem dostupným v simulátoru. Můžeme předpokládat, že všechna “gyra” používají stejný nebo alepoň velmi podobný kód a tedy, že se chovají do značné míry podobně. EZ42 je možné nyní poprvé otestovat na Fw 190D.

Chování zaměřovače v simulátoru zdá se odpovídá reálným parametrům, protože je-li úhel přiblížení větší než 20°, mizí pohyblivý nitkový kříž ze sklíčka a zaměřovač se v takovém případě stává prakticky nepoužitelný. Je-li však cíl v menším úhlu, zdá se být EZ42 přesný a spolehlivý. V praxi to znamená, že je třeba být připraven volitelně přepínat mezi oběma režimy, pozor však na to, že “náběh” gyroskopů nějakou dobu trvá a není tedy okamžitý (údajně se gyroskopy musely zapínat 1,5 minuty před použitím!).

Nejčastější použí EZ42 v gyroskopickém režimu proto vidím zejména pro střelbu z velké dálky a/nebo při útoku na bombardéry, které nemanévrují tak ostře jako stíhací stroje. Každopádně lze uzavřít, že EZ42 je vítaným doplněním do alternativ výzbroje stíhacích letounů FW 190D a doufejme také připravovaného Me 262.

Na závěr pár screenshotů, na kterých lze vidět, jak je nezbytné při stíhání pohyblivého cíle měnit průběžně velikost nitkového kříže, aby zaměřovač spočítal správnou hodnotu předstazení.