Fascinující vyprávění p. Hondy, který patřil mezi nejschopnější Japonské piloty. Přežil jako pilot celou válku a sestřelil 17 nepřátelských letadel. Po válce působil jako instruktor a zkušební pilot. Za svůj život nalétal 9800 hodin. Za stěžejní poselství pro všechny piloty považuje p. Honda to, co se naučil od svého leteckého instruktora, když se sám učil létat:
Základy létání jsou pro všechny stejné, ale pak si každý pilot musí nalézt svůj vlastní styl létání. Nelze kopírovat druhé. Jen tak je možné stát se profesionálním pilotem.
Rozhovor je plný velmi zajímavých příběhů a názorů. Začíná vzpomínáním na své začátky, kdy byl nejhorším žákem v letecké škole, zdánlivě bez talentu, nebo o tom, jak se sám musel přeškolit na A6M Zero bez pomoci intruktorů. Pan Honda také hodnotí spojenecké i vlastní letouny a popisuje taktiku útoků (velmi zajímavý je jeho popis taktiky útoků na B-29 střemhlavým letem). Zmiňuje detailně svůj souboj s šesti mustangy v přízemní výšce v horském terénu a také vypráví, jak přežil výbuch atomové pumy v Hirošimě, když byl právě v tu chvíli se svým letounem ve vzduchu nedaleko města. Neméně zajímavé jsou i jeho příběhy z civilního létání po válce na Texanech, Sabrech a mnoho dalšího…
Interview obsahuje anglické titulky (české žel nejsou k dispozici).
Pokud náhodou dnes nemáte náladu na literaturu faktu s technickými popisy, tabulkami a grafy, co si tahle přečíst nějaké zajímavé příběhy? Dále uvádím pár tipů na odpočinkové letecké čtení.
Zajímavé články o letadlech a pilotech 2. sv. v. je možné si přečíst v sekci letectví na portále StoplusjedničkyZDE. Doporučuji články známého českého leteckého publicisty Miroslava Šnajdra.
Velmi zajímavé interview s bývalým pilotem Luftwaffe Erichem Brunottem se uskutečnilo v červenci 2014 na pozvání vývojářského studia Eagle Dynamics, které stojí za vývojem špičkového simulátoru DCS. Rozhovor se uskutečnil v době, kdy mělo studio vývoj své “Dory” (Fw 190D-9) v alfa verzi a ladilo její letový model. Starému pánovi bylo v té době 91 let (* 1923) a přes svůj věk byl v obdivuhodné kondici a s výbornou pamětí. V rozhovoru zazní řada zajímavých informací, nejen co se týká letání s Fw 190D, ale např. i srovnání “Dory” s FW 190A a Bf 109 se kterými E. Brunotte také létal.
Na internetu jsem dále našel dlouhé intreview, které pan Brunotte poskytl pro Flying Heritage Museum ve stejném roce jako předchozí rozhovor. Toto více než hodinové interview lze shlédnout zde a to včetně kompletního anglického překladu pod videem:
Z rozhovoru se například dozvíme, že E. Brunotte létal nejprve jako střelec a pozorovatel a později dokonce jako pilot náhradník za zraněné piloty Ju 52 v době blokády u Stalingradu (měl v té době pouze plachtařský předválečný výcvik!), kdy bylo zoufale potřeba každý stroj, ale nebyl dostatek pilotů. Protože se osvědčil, byl doporučen na letecký výcvik, kterým prošel v r. 1943 v letecké škole v Prostějově (Prossnitz) v Československu. Zde prodělal výcvik na mnoha typech školních i bojových letounů.
V r. 1944 začal létal průzkumné mise u 2. Staffel I./Nahaufklärer-Geschwader 102. V srpnu 1944 byl pak převelen k 13. Staffel IV./JG 51 (13./JG 51 byla původně 10./JG 51 – k přeznačení došlo v srpnu 1944, kdy se zvyšoval počet staffeln u každé Gruppe ze tří na čtyři), kde létal nejen útoky proti pozemním cílům, ale také v rámci obrany říše proti spojeneckým bombardovacím svazům a v posledních měsících války zřejmě i na ruské frontě, která se již značně přiblížila. Často létal jako kaczmarek H. Marquardta (121 vítěství). Na svoji poslední misi vzlétl Erich Brunotte v hodnosti Feldwebel dne 3. května 1945.
Během své pilotní kariéry létal mj. na všech verzích Bf 109 i na Fw 190A-6, A-8 a také na Fw 190D. Přeškolení na “Dory” prý probíhalo tak, že se na nich údajně učili létat sami bez instruktáže či manuálu. Při prvním letu proto vystoupali do 8000 m a tam v bezpečné výšce si vyzkoušeli všechny pilotní úkony nezbytné k přistání včetně chování letadla při nízkých rychlostech. Za nejlepší stíhací letoun pro bojové akce pokládá jednoznačně Fw 190D, avšak pokud by měl hodnotit pouze létání samotné, pak staví na první místo Bf 109.
… Co se týká létání s Bf 109, budu-li přehánět, bylo to jako létat [myšleno přistávat] s kluzákem. Focke-Wulf 190 šel dolů prakticky více méně jako těžká kachna – šplouch! Byl to velký rozdíl. V každém typu jsi musel dávat pozor na jiné věci… A já létal rád s oběma, ovšem musel jsem se vždy každému z nich přizpůsobit… Bf 109 umožňoval, podle mého názoru, více volnosti pohybu v prostoru než Dora 9 či FW 190A. Foce-Wulf 190 pro mne byl více jako nákladní automobil než osobní. A 109 zase spíše jako osobní než nákladní, použiji-li takového přirovnání. A Dora 9 byla mnohem elegantnější. Podobala se svými vlastnostmi více 109 než Fw 109A.
K počtu dosažených sestřelů: podle knihy Aderse/Helda “Stíhací eskadra JG 51” dosáhl Brunotte údajně tří potvrzených vítězství. Záznamy z posledních měsíců války však nejsou úplné a proto je možné, že skutečné skóre bylo vyšší.
Leave a Comment