Rubrika: <span>Scale Models</span>



A few snapshots of finished propeller and components of the main landing gear for Bf 109E-7 Trop.

Painting prop blades STEP-BY-STEP:
1. Alclad II Aluminium as a base coat on the blades and Steel on the hub (prop blades of the aircrafts operated from dusty fields of North Africa had much of the paint on the backside completely worn-out down to the bare metal)
2. MRP Gloss Varnish
3. RLM 70 mixed from AK RC234 (RLM70), RC001 (Black) and RC222 (Insignia White) – ratio 12:1:3
4. Irregular airbrush of lighter RLM 70 version over the blades
5. Subtle chipping on the leading edges of the blades made by the sponge with acrylic aluminium paint
6. MRP Gloss Varnish
7. Logo decals
8. MRP Matt Varnish – only very thin layer to obtain semigloss surface
9. Diluted Buff oil paint applied irregularly over the surface of the blades with a brush
10. Dried oil paint blended with dry brush to achieve slightly dusty and worn look
11. MRP Semigloss Varnish

Pár snímků hotové vrtule a připravených komponentů hlavního podvozku pro Bf 109E-7 Trop. 

Postup barvení vrtulových listů:
1. Alclad Aluminium na listy a Steel na středový náboj (zadní strany vrtulových listů letadel operujících z polních letišť severní Afriky měly z velké části barvu kompletně sedřenou až na holý kov)
2. Lesklý lak MRP
3. RLM 70 namíchaná z AK RC234 (RLM70), RC001 (Black) a RC222 (Insignia White) v poměru 12:1:3
4. Nepravidelná aplikace zesvětlené verze RLM 70 z předchozího bodu
5. Tupování akrylové aluminové barvy molitanem na náběžné hrany vrtulí
6. Lesklý lak MRP
7. Obtisky loga
8. Matný lak MRP - slabá vrstva s cílem polomatu
9. Naředěnou olejovou barvou odstínu BUFF pokryt nepravidleně povrch listů
10. Po zaschnutí suchým štětcem rozetřít do ztracena
11. Polomatný lak MRP

Oleo struts were shortened about 1 mm to get the correct posture of the Emil (EDURAD’s 109E kits are known for having gear legs too long)
Oleo struts were painted with MOLOTOV Chrome Silver pen.
Self adhesive aluminium foil strips were used to attach brake cables.
All weathering was achieved by airbrush postshading as a first layer and then brushed oil paint as the second layer.

Tlumiče podvozku byly zkráceny o 1mm, aby měl Eduardí Emil správný "postoj".
Barveny byly tenkou tužkou MOLOTOV Chrom Silver.
Brzdové hadičky jsou přichyceny proužky samolepící aluminiové fólie.
Veškerá patina byla nejprve předstínována pistolí a v dalším kroku dokončena pomocí olejových barev.

Scale Models



A few photos of the EDUARD kit Bf 109E-7 Trop 1:48 just after finishing airbrush work. Initially the crosses and “black 8” were sprayed over vinyl masks (custom made for me by O-MASK) as well as the white fuselage band. Then the complete Luftwaffe 1941 desert camo (RLM 79/80/81) was sprayed. Post-shading followed with lighter versions of the base colours. I also used O-MASK masks again to visually highlight control surfaces – highly diluted black was used for shading between ports. Airbrush weathering was finalized with “Wauchop mixture” of highly diluted mix of 70% Black + 30% Red Brown mainly around engine, wing roots, belly and some panel lines. The rear bottom part of the fuselage was weathered with sand colour. No varnish, wash nor decals were yet applied on the model.

Pár snímků modelu od f. EDUARD po dokončení práce se stříkací pistolí. Nejprve byly přes masky (O-MASK) nastříkány kříže, číslo 8 a také bílý pás na trupu a následně celá pouštní kamufláž Luftwaffe z r. 1941 tvořená barvami RLM (79/80/81). Poté byl proveden postshading světlejšími variantami základního nástřiku, vystínování ovládacích ploch extrémně naředěnou černou opět přes masky O-MASK a nakonec weathering směsí červenohnědé a černé a na spodní části zadní poloviny trupu pískovou. Na model zatím nebyl aplikován lak, wash ani obtisky.

The most difficult task was spraying olive green patches to closely match the real camo visual appearance. The patches on real JG27 Emils were applied by ground crew with spray gun and colour was sprayed from a very close distance to the surface. That is why the real patches have very narrow diffused borders. It was a real challenge for me to make the patches in this scale. I spent a good couple of hours with airbrush testing and training before I started to work on the model. I chose TAMIYA colours heavily diluted with IPA because this is the best way I know to make a very soft and narrow border. Of course the proper application depended on the pressure set to the minimum value that allows proper diffusion, removed crown cap (I use Iwata Micron B2 airbrush) and spraying from minimal distance. You can evaluate my work from the attached WIP photos.

Nejobtížnější bylo nastříkat olivově zelené skrvny tak, aby co nejvíce odpovídaly předloze. Na skutečném letounu byly skvrny aplikovány v polních podmínkách pozemním personálem stříkací pistolí z minimální vzdálenosti. To znamená že i ve skutečnosti mají skvrny sice difůzní, ale velmi úzké rozhraní. Jejich zvárnění na modelu byla výzva, která mi zabrala řadu hodin nácviku a samotné aplikace. Stříkal jsem je barvami TAMIYA naředěnými IPA (Isopropylalkohol) na konzistenci "špinavé vody". Aplikace vyžadovala perfektně seřízený tlak na co nejnižší hodnotu, která ještě zajistí difůzní rozptyl, sundanou korunku z pistole (Iwata Micron B2) a násřik z maximální blízkosti k povrchu. Jak se dílo podařilo můžete posudit z fotografií modelu a dvou originálu, které přikládám níže.

I toned down the colours considerably as usual to get light enough shades appropriate for the 1:48 scale as well as to reflect heavy duty service under hot desert weather:
RLM 78: AK RC280 (RLM78) + RC004 (White); ratio 3:2
RLM 79: AK RC282 (RLM 79) + RC014 (Buff); ratio 3:2
RLM 80: TAMIYA XF-13 (J.A.Green) + XF-78 (Wooden Deck Tan); ratio 7:1

Barvy jsem samozřejmě zesvětloval a míchal tak, aby odpovídaly danému měřítku a provozu letounu pod horkým africkým sluncem:
RLM 78:  AK RC280 (RLM78) + RC004 (White) v poměru  3:2
RLM 79: AK RC282 (RLM 79) + RC014 (Buff) v poměru 3:2 
RLM 80: TAMIYA XF-13 (J.A.Green) + XF-78 (Wooden Deck Tan) v poměru 7:1

Photos of the real “Black 8″”:

Scale Models



Eduard’s 3D printed A6M2 Zero cockpit is the most detailed cockpit I have ever built. The number of parts is comparable to the number of all other kit parts! Everything is beautifully sharp, detailed and fits together very well. Printing raster is mostly non-visible except for a few larger parts but it is barely visible there after treating it with surfacer and subsequent painting. The headrest was the only part I had to sand.

Kokpit od Eduardu pro Zero tištěný na 3D tiskárně je zatím nejdetailnějším kokpitem, jaký jsem kdy dělal. Počet dílů je co do počtu téměř srovnatelný s počtem dílů celé stavebnice! Díly jsou perfektně ostré, fantasticky detailní a dohromady pasují také dobře. Rastr zůsobený technologií 3D tisku je na pár větších dílech viditelný, nicméně po nastříkání surfacerem a nabarvení většinou není znatelný. Brousil jsem pouze opěrku hlavy, kde už byl rastr rušivý. 

Yet, not everything was perfect: the main cockpit bath was slightly bent and due to the part complexity it was not possible to correct it in a hot water without the danger of irreversible damage. The solution was to make a small cuts on the sides of the bath and insert small wedges. This adjustment helped to straighten the part so that it fit to the fuselage without problems. One of the two gun barrels was bended too but it was corrected quickly in a hot water.

I had an opportunity do discuss the known problem of bended 3D printed parts on E-day a month ago with Eduard’s specialist. He told me that the main cause of bended parts is the lack of sufficient number of support struts. That is exactly the case of Zero bath cockpit. In this case the number of supports can be increased but unfortunately in some other cases it is not possible. Nevertheless he assured me that Eduard welcome any notification about bended parts and that if possible they will try to redesign it to prevent bending. It is also possible to claim the damage part with subsequent receiving the new one from Eduard.

Despite above mentioned problems I highly recommend this cockpit set. Comparing it with default plastic parts, there is a huge step towards much better visual appearance. So that I can conclude that the effort necessary to assemble the 3D printed cockpit is well worth it.

Přesto s uvedeným doplňkem nebylo vše ideální, protože celá vana kokpitu byla prohnutá a díky své komplexnosti ji nebylo možné bez rizika poničení srovnat v horké vodě. Řešením nakonec bylo naříznutí vany zhruba uprostřed a vlepení klínku. Teprve pak se vana srovnala a pasovala do trupu. Také byla ohnutá hlaveň jednoho kulometu, ale zde pomohlo srovnání v horké vodě. 

O problému prohnutí tištěných dílů jsem diskutoval na letošním E-Day u stánku Eduardu s prezentací 3D Brasinnů, a dozvěděl jsem se, že tištěné díly se ohýbají, pokud mají nedostatečný počet podpěr, což je přesně případ kokpitu Zera. Uznali, že v tomto případě by bylo potřeba počet podpěr navýšit. Nicméně jsem byl ujištěn, že mohu kdykoli ohnuté díly zaslat k výměně (ovšem pokud je problém v technologickém řešení výtisku, obávám se, že bych obdržel sice jiný, ale pravděpodobně také prohnutý díl).

I přes uvedené problémy však sadu doporučuji. V porovnání s plastovými díly je to znatelný krok kupředu v kvalitě a úsilí věnované sestavení podle mne stojí za to.

Scale Models