Archiv pro štítek: Napier Sabre



Motor Napier Sabre zaujímá mezi pístovými pohonnými jednotkami použitými v letounech 2. světové války bezpochyby jedno z čelních míst a je známý především díky své zástavbě do draků letounů Typhoon a Tempest z konstruktérské dílny Sydneyho Camma f. Hawker.

Jednalo s o 24 válcové (!) kapalinou chlazené monstrum s brutálním výkonem 2420 hp u své nejvíce rozšířené verze IIB a poháněl vždy obrovskou čtyřlistou vrtuli de Havilland Hydromatic nebo Rotol o průměru více než 4 m (14 ft). Zmíněný maximální výkon bylo možné dosáhnout v Tempestu V s boostem +11 po dobu 5 minut v přízemním letu. Skvělé výkony si nicméně motor udržoval až do středních výšek, kdy ve 4000 m podával stále ještě výkon nad 2000 hp.

Pro srovnání 12-válec Rolls Roye Merlin 66 určený také pro nízké s střední výšky použitý ve Spitfiru LF Mk. IX dával „pouhých“ 1720 hp ve výšce 1750 m a americký vzduchem hlazený dvou-hvězdicový 18-válec Pratt & Whitney R-2800-10W (nejvýkonnější verze používáná pro námořní stíhačky F5F Hellcat) dával díky možnosti vstřikování směsi vody a methanolu do válců obdivuhodných 2200 hp, což je však pořád nižší výkon, než jaký měl Sabre.

Zvuková ukázka nastartování a pojíždění a vzletu Tempestu (záznam BBC z r. 1945)

Vývoj takového motoru, jakým byl Saber, se samozřejmě neobešel bez komplikací a problémů a další potíže nastaly po zavedení motoru do sériové výroby. Zjistilo se, že při procesu výroby takto složitého motoru je velmi obtížné dosáhnout potřebné přesnosti a kvality, jakou dosahovali specialisté při ručním sestavování prototypů. Navíc díky neadekvátní výstupní kontrole docházelo často k tomu, že nové motory byly odeslány s nedostatečným začištěním odlitků, s prasklými pístovými kroužky či s nedostatečným strojním opracování vnitřích částí motorů. Další potíže nastávaly u jednotek, kde byly mechanici konstantně přetíženi díky nadměrnému času potřebnému k udržení motorů v provozuschopném stavu. Například za chladného počasí musel být motor spouštěn každé dvě hodiny, a to i během noci, aby se udržela potřebná viskozita oleje a letoun byl tak další den provozuschopný.

Výše uvedené potíže vedly k tomu, že si motor zpočátku získal špatnou pověst. Celou situaci pak dále zhoršovala skutečnost, že jak mechanici tak piloti nebyli často dostatečně obeznámeni s odlišnostmi Saberů od jiných pístových motorů a měli tendenci chyby způsobené svými nesprávnými postupy svádět na výrobce.

Firma Napier se nicméně zdála být s motorem spokojena a začala se místo odstraňování nedostatků zabývat dalším zvýšením výkonu. V r. 1942 začali jejich inženýři vyvíjet výškovou verzi motoru, kdy do sestavy přidali třírychlostní dvoustupňový kompresor. V prosinci téhož roku však společnost Napier koupila English Electric Company a ta ihned celý projekt výškového motoru zastavila a nasměrovala celé vývojové oddělení k práci na vyřešení stávajících nedostatků. Netrvalo dlouho a tato změna se velmi příznivě projevila v kvalitě i spolehlivosti motorů Sabre.

Většina fandů druhoválečných letadel jistě zná knihu „Velký cirkus“ od francouzského esa Pierre Clostermanna, který značnou část svých vítězství získal právě na Tempestech v posledním roce války. V knize mimo jiné velmi živými barvami popisuje své pocity, které měl , když si už jako zkušený pilot Spitfiru poprvé sedl do Typhoonu. Pilotům, kteří létali na strojích poháněných motory Sabre, „Spity“ najednou nutně začaly připadat jako pomalé cvičné letouny pro začátečníky.

Pierre Clostermann v kabině svého Tempestu „Le Grand Charles“

Je jasné, že pilotáž letounů s takto výkonou pohonnou jednotkou byla „na ostří nože“ a že případná chyba pilota nebo závada měla často fatální důsledky (doporučuji k přečtení mj. příběh, který při testování Tempestu zažil Cpt. E. Brown, a jehož překlad naleznete v tomto článku). Přes to se však zejména Tempesty staly právě díky svému přebytku výkonu v posledním roce války obávanými protivníky Luftwaffe , a v rámci 2. TAF plnily navíc řadu úkolů, které pomalejší stroje nebyly schopné zajistit, včetně zachytávání proudových Me 262 (dosáhly celkem cca 20 sestřelů) a ničení raket V-1.

A na závěr ještě jedna zvuková ukázka motoru Napier Saber, tentokrát s letounem Hawker Typhoon doprovázená video-walkaroundem z muzea:

Motory