Archiv pro štítek: Hs 129



Protitankové verze Hs 129 B-2/B-3 nesly pod trupem vždy kanón minimálně ráže 30 mm.

Hs 129 B-2 vyzbrojený 30 mm kanonem MK 103. Letoun Hptm. R. Ruffera (72 zničených tanků).

Existovaly následující verze:

Hs 129 B-2/R2 nesla 30 mm MK 101 se zásobou 30 nábojů. Kanon byl účinný proti lehkým a středním tankům, ale brzy se zjitilo, že neodkáže učinně probít 45 mm čelní pancíř T-34 natož 75 mm pancíř KV-1. V jedné zprávě operačního důstojníka gen. štábu se píše:

MK 101 se v mnoha případech projevil jako nedostatečný. Nepřátelské tanky často nebyly ještě po několika zásazích vyřazeny z boje, nýbrž pokračovaly v jízdě, i když často hořící, nebo s vlečkou kouře. Proto je také pro Hs 129 požadována silnější výzbroj, kterou by bylo umožňeno jedním nebo dvěma zásahy nepřátelské tanky vyřadit z boje. (MBI HS 129)

30 mm MK 101

Hs 129 B-2/R2  byl od pol. r. 1943 vyzbrojován výkonnějším 30 mm MK 103 se zásobou 80 nábojů.  Zbraň byla přizpůsobena k používání nábojových pásů (na rozdíl od bubnového zásobníku MK 101). MK 103 nově používal elektrický odpalovač namísto perkusního a pro nabití další střely využíval kombinaci zákluzu a zbytkových plynů po výstřelu, které uvolňovaly závěr. Tato změna vedla k vyšší kadenci střelby.

Mechanismus MK 103 nebyl v porovnání se svým předchůdcem tak silný, zejména kvůli použití méně kvalitní oceli a lehčích součástí. Proto musela mít tříštivá (HE) munice menší objem střeliviny a to vedlo ke snížení úsťové rychlosti střely o cca 100 m/s.

Tříětivé granáty HE/M vážily 355 g a průbojné granáty APCR  330 g. Průbojné střely probíjely pancíř o síle 42-52 mm při 60° úhlu na vzdálenost 300 m a na tutéž vzdálenost 75-95 mm pancíř při 90° úhlu.

30 mm MK 103 (kolorovaný snímek původně čb)

Lze konstatovat že MK 103 byla účinnější zbraní než MK 101. Svědčí o tom i následujcí úspěch takto vyzbrojených bitevníků v bitvě u Kurska, kde Hs 129 potvrdily svoji přezdívku Panzerknacker (louskáček na tanky) :

Tři dny po zahájení útoku pronikly německé pozemní jednotky více než 40 km za původní sovětské linie a jižní křídlo útočných armád se dostalo až do blízkosti Bjelgorodu, v jehož okolí se prostíraly velké zalesněné prostory. Brzy ráno 8. července 1943 skupina Hs 129 vedená samotným Meyerem zpozorovala množství sovětských tanků zcela nečekaně útočících právě z těchto lesů na odkryté východní křídlo II. SS Panzer-Korps. Meyer se nejprve spojil s Mikojanovkou a vyžádal si posily a pak hned zaútočil. Během 15 minut zde bylo prvních 16 Hs 129B od 4./SchG 2 pod vedením Hptm. Matuschka a pak postupně následovaly 8./SchG 2 vedená Oblt. Oswaldem, 4./SchG 1 vedená Oblt. Dornemannem a 8./SchG 1 vedená Lt. Orthem. Zatímco jedna Staffel útočila, druhá se vracela na základnu, třetí doplňovala palivo a munici k dalšímu útoku a čtvrtá se blížila k cíli, aby znovu zaútočila. Zatímco Henschely útočily na tanky, Major Alfred Druschel vedl své Fw 190 vyzbrojené kontejnery se střepinovými pumami do útoku na protivníkovu pěchotu a mobilní postavení flaku provázející obrněnce. Henschely útočily na tanky z boku a zezadu, kde je pancéřování slabší. Během hodiny byla většina tanků v plamenech, a ty, které se toho ještě byly schopné, se obrátily na útěk. Sovětský protiútok byl zcela zastaven. Bez jediné vlastní ztráty zničily nebo těžce poškodily Henschely pod Meyerovým vedením více než 80 sovětských tanků a mnoho dalších vozidel… Protipancéřovým jednotkám Luftwaffe se podařilo bez jakéhokoliv zásahu pozemních vojsk znovu stabilizovat situaci. O několik dní později se podařilo Luftwaffe podobný kousek znovu zopakovat v bojovém prostoru Armádní skupiny střed. (MBI HS 129)

Pozn. zmíněných 80 zničených tanků jsou pouze nároky útočících pilotů, realita byla údajně cca 20 opravdu zničených tanků. I přesto však je pravdou, že Luftwaffe sovětský protiútok zcela zastavila.

Další info & foto pro MK 103 viz www.deutscheluftwaffe.de

Hs 129 B-2/R337 mm BK 3,7 se zásobou 12 nabojů. Takto vyzbrojených letounů bylo jen malé množství, protože MK 103 se proti tankům osvědčil, byl lehčí a měl větší zásobu nábojů. Navíc BK 3,7 se už nějaký čas úspěšně používal na štukách Ju 87G, které nesly navíc tyto 37 mm kanony dva a byly v jejich použití rovněž účinné.

BK 3,7 instalovaný na letounu Ju 87 G s podavačem na 6 nábojů.

Hs 129 B-3 – 75 mm  BK 7,5. Jednalo se původně o pěchotní kanón PAK 40L upravený pro použítí na letounech jako bordkanone (BK). Kanón měl zásobník na 12 nábojů, který byl umístěn v trupu (proto verze B-3 musely mít demontované boční MG 151/20). Tato zbraň byla pro letoun velikosti  Hs 129 opravdovým “monstrem”.  Délka kanónu byla 6,1 m, hmotnost 450 kg a každý granát vážil 6,8 kg. Už samotné zastřelování zbraně před odevzdáním letounu bojovým jednotkám bylo problémem – v hale, kde se obykle provádělo, nebylo pro tento účel dostatek místa, proto se zastřelování provádělo skrze okna haly (!) do terčů umístěných na okraji lestiště.

Kadence střelby BK 7,5 byla 30 ran za minutu, to znamenalo, že pilot stihl při útoku na jeden tank vyálit max 4 rány. Obvykle však stačil jediný zásah k plnému zničení tanku. Henschely verze B-3 byly proto úspěšné zejména v ničení těžkých tanků Josef Stalin a vyslužily si díky svému účinnému kanónu přezdívku Buchsenöffner (otvírač konzerv).

Na některých takto vyzbrojených letounech se používal optický změřovač ZFR 3 A:

Používané střelivo: u všech uvedených typů leteckcýh kanónů se k útokům na tanky preferovala tzv. Hartkernmunition tedy průbojné (AP) granáty s penetračním  jádrem z karbidu wolframu. Nábojnice střely byla z lehké slitiny a střela měla ostře špičatý profil.

Porovnání nábojů pro 20 mm, 30 mm, 37 mm, 50 mm a 75 mm kanóny.

Záběry z fotokulometů Hs 129 útočících na motorová vozidla (r. 1944):

A na závěr video ze simulátoru, jak vypadá prakticky útok s 30 mm MK 103 na těžký tank KV-1:

Zbraně



Hs 129 byl jednomístný dvoumotorový bitevní letoun a proto byl také vybaven speciálním typem zaměřovače. Zajímavá je už skutečnost, že zaměřovač musel být umístěn vně kabiny, protože pilotní prostor byl díky svému umístění v přední části letadla a ocelové vaně, která ho obklopovala, velmi těsný a na zaměřovač zde prostě nezbylo místo.

Pěkné foto zaměřovače. V kabině jeden z velkých protitankových “experten” Hptm. R. Ruffer (72 zničených tanků).

Čelní sklo se nacházelo pouhých 30 cm (!) od obličeje pilota.  Navíc byl průřez trupu koncipována jako lichoběžník, jehož užší hrana byla nahoře, takže pilotova ramena se díky sbíhavosti bočních stěn prakticky dotýkala bočních hran kokpitu. Aby se pilot vůbec mohl do kokpitu nasoukat musela být ocelová sedačka řešena jako vyklápěcí směrem vzad. Není divu, že tak těsný kokpit mohl u pilotů vzbuzovat klaustrofobické pocity.

 

Jako zaměřovač byl použit Revi C/12D mit Zieleinrichtung, což byl upravený standradní Revi C/12D doplněný ve své levé části o malé kovové lišty nasměrované pod různým úhlem směrem vpřed. Skrze tyto lišty probíhaly vertikálně dva ukazatele (dráty či tenké lišty) s malým vzájemným odstupem po směru letu.

Postup útoku:

  1. Pilot se nejprve podle použitých bomb a jejich časovaných roznětek rozhodl, z jaké výšky provede horizontální útok (level bombing). Měl na výběr výšky 10, 50, 100 nebo 200 m – každé výšce odpovídala jedna kovová lišta na zaměřovači.
  2. V dané výšce pak pilot uvedl letoun do správného kurzu na cíl a upravil rychlost na 300 km/h.
  3. Jakmile se cíl objevil v dohledu, korigoval pilot letoun tak, aby byl cíl v zákrytu s dvěma vertikálními ukazateli v zaměřovači.
  4. Nakonec  se pilot soustředil na lištu Zielenrichtung odpovídající jeho letové výšce – sehnul hlavu tak, aby se mu daná lišta jevila v zákrytu, tj. aby viděl pouze její přední hranu (jako vodovnou čárku). V okamžiku, kdy tato “čárka” splynula s cílem, zmáčkl tlačítko pro odhoz bomb.

Na závěr video, kde je prakticky ukázán výše uvedený postup:

Další informace o pilotování HS 129 B-2 naleznete v tomto příspěvku.

Zbraně



Instruktážní video: seznámení s cockpitem pilota letounu Hs 129 B-2, základní info potřebné ke vzletu a přistání, vzorový okruh kolem letiště. Video je ze simulátoru Il-2 Strumovik Battle of Kuban a jeho autorem je Requiem.

Hs 129 byl německý bitevní letoun vyzbrojený ve verzi B-2 30 mm kanónen MK 101 (s 30 náboji) nebo MK 103 (s 80 náboji) a s francouzskými motory Gnome-Rhône 14M, které umožňovaly protiběžný chod vrtulí otáčejících se směrem k sobě a tím eliminující kroutící moment vedoucí k bočení letounu (jiné německé dvoumotorové letouny jako Ju 88 nebo Bf 110 protiběžné vrtule neměly).

Mezi další zvláštnosti tohoto letounu patřila mj. ocelová vana, ve které byl umístěn celý kokpit. Proto byl prostor pilota velmi malý a také díky jeho umístění v nose letounu v něm nezbylo místo na zaměřovač, který proto musel být montován velmi nestandardně vně (!) kabiny.  Ze stejného důvodu bylo ocelové sedadlo pilota skládací tak, aby pilot vůbec mohl vlézt do kokpitu. Také některé přístroje monitorující chod motoru nebyly umístěny v kabině, ale na vnitřní straně motorových gondol.

TIP: Video doporučuji shlédnout ve Full HD rozlišení (1080p) a maximalizovat na celou obrazovku volbou v pravém dolním rohu videa.

Základní info o motorech Gnome-Rhone 14 M
Maximální vzletový výkon: 700 HP
Maximální bojový výkon u země: 580 HP
Maximální bojový výkon ve 4000 m: 650 HP

Doporučená nastavení (engine modes) v simulátoru:
Nominální výkon (časově neohraničeno): 2350 RPM, 1.1 ata
Bojový výkon (max 30 minut): 2750 RPM, 1.25 ata
Vzletový výkon (max 1 minuta): 3030 RPM, 1.5 ata

Kokpit:

PC Simulátory - IL-2 Great Battles