Archiv pro štítek: DCS



Dnes nabízím srovnání maximálních rychlostí warbirdů v DCS, a to ve třech letových hladinách: u země, v 10 000 ft a 20 000 ft.

Parametry měření:
– DCS Open Beta 2.5.6.57530 (11. 11. 2020)
– mapa Normandie, teplota u země 20°C, tlak standardní (29.92 inHg), vítr 0 kt
– všechny letouny měly natankováno 50% svých palivových nádrží
– každý letoun byl vždy vytrimován do horizontálního letu a nastaven na maximálně čistou konfiguraci (tj. kde to bylo možné, byly uzavřené chladiče)
– trvání měřeného letu bylo vždy minimálně 1 min případně déle, pokud byl nárůst rychlosti pozvolnější, dokud se IAS nezastavila na stabilní hodnotě.

Režimy motoru jednotlivých letounů:
P-47D-30: aktivované vstřikováni vody a turbokompresor, 71″ @ 2700 RPM
P-51D: aktivován WEP, 67″ @ 3000 RPM
Spitfire Mk.IX: +18 @ 3000 RPM
FW 190D: MW50, 3250 RPM
FW 190A-8: notleistung 2700 RPM (1.4 ATA)
Bf 190K-4: MW50, 1.75 ATA (2800 RPM)

Pozn. 1: Rozptyl naměřených hodnot je značně hrubý a slouží pouze k základní orientaci. V grafu tak není vidět např. typický pokles výkonu u Fw 190 od cca 1200 do 3300 m (4000-10000 ft) tj. dokud nesepne druhý stupeň kompresoru ve výšce kolem 3300 m. Podobně u motorů Merlin (P-51D a Spitfire IX) není ze zvolených tří letových hladin patrné sepnutí kompresoru zhruba od 4500 m.

Pozn. 2: všechny hodnoty pro FW 190 A-8 platí pro konfiguraci bez středového pylonu a údaje pro výšku 3300 m byly naměřeny se spuštěným 2. stupněm kompresoru

Pozn. 3: P-47 s 100/130 oktanovým palivem by měl se vstřikováním vody umožňovat maximálně 64“ @ 2700 RPM. V simulátoru však dosahuje 70-72“ @ 2700 RPM, což odpovídá spíše 150 ok. palivu. Naopak P-51D by s 100/130 oktanovým palivem a WEP měl dosahovat 67“ @ 3000 RPM, což koresponduje se situací v simulátoru (se 150 ok. palivem bylo v reálu možné výkon navýšit Mustangu až na 75“ @ 3000 RPM).

Pozn. 4: Pro praktické využití je třeba mít na paměti, že maximální režimy jsou u jednotlivých letounů omezeny na různou maximální dobu trvání:
– vstřikování vody u P-47 na 15 min,
– MW50 u Bf 109K-4 a FW 190D na 10 min,
– +18 boost Sitfire Mk. IX zvládá min 10 min
– WEP u P-51D pouze na 5 min,
– notleistung 1,4 ATA u FW 190 A-8 na pouhé 3 min.

Rychlosti TAS v horizontálním letu:

U země3300 m
(10 000 ft)
6100m
(20 000 ft)
P-47D-30615 km/h646 km/h670 km/h
P-51D592 km/h631 km/h674 km/h
Spitfire Mk. IX525 km/h585 km/h611 km/h
FW 190D594 km/h646 km/h698 km/h
FW 190A-8542 km/h572 km/h628 km/h
Bf 109K-4592 km/h637 km/h678 km/h


Pro srovnání uvádím také naměřené rychlosti IAS:

U země3300 m
(10 000 ft)
6100m
(20 000 ft)
P-47D-30615 km/h555 km/h490 km/h
P-51D590 km/h539 km/h492 km/h
Spitfire Mk. IX522 km/h503 km/h448 km/h
FW 190D591 km/h550 km/h511 km/h
FW 190A-8540 km/h483 km/h457 km/h
Bf 109K-4591 km/h542 km/h492 km/h

Závěr:

I když jsem se snažil o co nejpřesnější měření, výsledky se při opakování lišily občas až o 5 km/h. Na prezentované rychlosti je tedy třeba nahlížet s vědomím jistého “rozptylu” naměřených hodnot. Nicméně věřím, že pro celkový pohled a vzájemné porovnání jednotlivých letounů v měřených výškách jsou uvedené závěry dostačující.

U země v DCS vede P-47D, který je o cca 20 km/h rychlejší než vyrovnané trio Bf 109K, FW 190 D a P-51D. S odstupem 50 km/h následuje Fw 190A-8 a nejpomalejší je, jak se dalo očekávat, Spitfire Mk. IX C, který tak “neuteče” žádnému ze svých soupeřů.

Ve 3300 m je situace mezi třemi nejrychlejšími stroji (P-47, FW 190D a Bf 190K) velmi vyrovnaná, Mustang zde začíná na oba německé stroje mírně ztrácet, ale zároveň zvyšuje svůj náskok proti FW 190A-8 a Spitfire je zde opět pouze do počtu.

V 6 km se jednoznačným králem stává FW 190D, který zde o cca 25 km/h překonává Thunderbolta i Mustanga, který však v této výšce už také začíná ukazovat své kvality. Bf 109K má stále nepatrný náskok na oba americké stroje. Anton už ztrácí výrazně a Spitfire je jako obvykle poslední.

Poznámka na závěr: v článku nehodnotím, do jaké míry odpovídají zjištěné údaje reálným hodnotám. Mým cílem bylo pouze provést srovnání jednotlivých strojů v rámci DCS simulátoru.

PC Simulátory - DCS WWII



Dnes nabízím zpracované postupy startovacích sekvencí pro šest warbirdů, které máme v DCS k dispozici. Postupy jsou zpracovány tak, aby byly přímo použitelné v DCS s cílem uvést letoun ze stavu “cold and dark” do plně funkční bojové připravenosti. Přihlížím ke skutečnosti, že v simulátoru není třeba provádět detailní “check list” jako v reálu, a proto jsou prezentované postupy záměrně jistým kompromisem s cílem poskytnout zejména nováčkům plně funkční a co nejúspornější, ale zároveň zcela dostatečný postup, jak zprovoznit každý warbird.

Postupy jsou velikosti A4 ve formátu PDF. Je tedy možné je snadno vložit do Kneeboardu např. pomocí aplikace Kneeboard builder.

Bf 109 K4

FW 190 A-8

FW 190 D

Spitfire Mk. IX C

P-51D Mustang

P-47D Thunderbolt

pozn. Detailně rozpracované manuály ke každému letounu (Chuck’s Guides) s obrázky a umístěním všech ovládacích prvků naleznete ZDE.

PC Simulátory - DCS WWII



Před pár dny jsem se stal vlastníkem nejnovější hi-end karty od NVIDIA a sice konkrétně Asus TUF GF RTX 3080 O10G. V článku se podíváme, jaký výkon má karta v obou druhoválečných simulátorech DCS a IL-2 Great Battles.

Moje PC sestava nepatří mezi úplně nejnovější (r. 2017), avšak je stále myslím docela slušně použitelná i pro náročné aplikace, mezi které patří letecké simulátory:

CPU: I7-7700K přetaktovaný díky delidu na 5.0 GHz
FAN: Be quiet! Dark Rock PRO 3
RAM: 32 GB (Corsair Vengeance 2x16GB, DDR4 3000 CL15)
MB: ASUS PRIME Z270-A
HDD1: Samsung SSD 960 EVO, M.2 – 250GB
HDD2: Samsung SSD 860 EVO, 2,5″ – 1TB
GRAFIKA: původně NVIDIA 1080Ti, nyní RTX 3080
LCD: DELL Alienware AW3418DW, 34″, 120Hz, G-SYNC, 3440×1440
TRACKIR 5

Nejprve nastavení v ovladačích GeForce

Je vhodné si nastavit Power Management na maximum (buď globálně, nebo v profilu pro simulátor zvlášť)

A také je důležité nastavit refresh rate LCD na minimálně 120 Hz.

A samozřejmě mít zapnuté G-SYNC, pokud to vaše LCD umožňuje:

IL-2 GREAT BATTLES

Tento simulátor je méně náročný na systémové prostředky než DCS, a proto zde lze obecně dosáhnout lepších výkonů, co se týká FPS a plynulosti. Bojové simulátory jsou na rozdíl od simulátorů civilních mnohem náročnější na rychlost odezvy a plynulost. Bojový pilot se musí neustále rozhlížet, musí si bezpodmínečně udržovat “situation awarness”, tedy povědomí o všem, co se v 3D prostoru kolem něj děje. Proto hlava pilota za letu nezůstává ani chvilku v klidu a neustále se otáčí všemi směry. Když pak dojde k boji, frekvence rozhlížení se ještě dále výrazně zvýší. To vše s sebou logicky přináší nemalé nároky na výkon HW.

V dnešním článku neuvažuji VR, ale pouze konfiguraci LCD a TrackIR. Toto skvělé zařízení pro rozhlížení má jednu nevýhodu: aby bylo rozhlížení plynulé, bez “microstutteringu”, je třeba, aby FPS v simulátoru dosahovalo ideálně stabilních hodnot buď 60 nebo 120. Co se týká IL-2, doufal jsem, že stabilních 120 FPS se s novou grafickou kartou stane dosažitelným.

Při hledání optimálního výkonu a nastavení jsem našel pouze jedinou pložku, kterou je nutné vypnout, aby se v offline dalo létat na 120 FPS a sice “Distant buildings“. Tato volba má výrazný vliv na výkon a ubírá nemalé hodnoty FPS. Osobně mě ale její vypnutí nijak nevadí. Jediná situace, kdy jsem při offline zaznamenal mírný pokles FPS pod 120 bylo, když jsem v Quick Mission Builderu navolil maximum tj. 16 letadel (8 bombardérů vs 8 stíhačů). Myslím ale, že s čistým svědomím mohu uzavřít, že při běžném offline hraní kariéry nebo skriptované kampaně dosahuje simulátor s novu grafickou kartou výkonu, který lze jednoznačně nazvat “svatým grálem”. Létání při stabilních 120 FPS je naprostý požitek – vše co vidíme, je rychlé, přesné, ostré, prostě nádhera. Je to jednoznačně o level výše, nežli létání při 60 FPS!

Co se týká online, zde je podle očekávání situace o něco horší. Např. na serveru CombatBox se zaplněním 50/84 jsem měl na stojánce 85 FPS a ve vzduchu stabilně kolem 100 FPS. Pro online létání nicméně stačí upravit hodnotu “Target FPS” v nastavení (lze i za letu, bez nutnosti restartovat simulátor) na 100 a výsledek je pořád ještě velmi slušný. Na Finish Virtualpilots jsem ale při 15 lidech online neměl žádné potíže zůstat na stabilních 120 FPS. Naopak na Wings of Liberty, což je tradičně server s nejhoršími provozními parametry, jsem musel jít až na “Target FPS” 80, abych měl plynulé rozhlížení.

Poznámky na závěr: i když mám povolené G-SYNC, IL-2 vyžaduje mít zároveň v nastavení zaškrtnuté “V-SYNC“. Bez V-SYNC dochází k výraznému “tearingu” i při stabilních 120 FPS. Pokud ale V-SYNC zapneme, po tearingu není ani stopy. Co se týká vypnutých nastavení, tak implementace “Canopy reflections“, Sharpen” ani “HDR” se mi moc nelíbí, takže je nepoužívám.

DCS

DCS simulátor je, co se týká požadavků na výpočetní i grafický výkon, v porovnání s IL-2 Great Battles výrazně náročnější. Modelování komplexních systémů v letounech je zde na výrazně vyšší úrovni a tomu odpovídají také nároky na výpočetní výkon CPU. Lze tedy očekávat, že můj už starší i7-7700K bude v jistém ohledu úzkým hrdlem systému. U nové grafické karty pak limitujícím faktorem bude zase velikost paměti, protože moje dodavadní 1080Ti s 11 GB VRAM vykazovala v DCS vždy plné vytížení své paměti. Nová 3080 má dokonce pouze 10 GB a tak je pravděpodobné, že malá VRAM bude také limitujícím faktorem. Moje očekávání proto vzhledem k výkonům nové grafické karty realisticky spočívalo v tom, že budu mít stabilních 60 FPS.

V DCS má dále značný vliv na grafický výkon volba mapy. Z pohledu WWII zde mámě zatím k dispozici pouze dvě – Normandii a Kanál – proto se podíváme na každou mapu zvlášť.

Normandie

Tato mapa je starší a zejména po velkém updatu minulý rok mnohem lépe optimalizovaná než nový “Channel”. Proto jsem nastavil většinu parametrů na velmi vysoké hodnoty. U “Visual Range” jsem však nešel do Extreme, ale ponechal Ultra a “Preload Radius” jsem ponechal na cca 70%. “SSA” a “SSLR” nepoužívám, “MSSA” jsem samozřejmě nastavil na maximálních 4x.

Pozn. DCS nemá v GUI možnost uzamknout maximální hodnotu FPS a nastavení v autoconfigu nepřineslo v mém případě v minulosti dobré výsledky (negativně ovlivňuje plynulost). Proto je řešením použít externí utility, osobně dopručuji RIVA TUNER, která je součástí MSI Afterburner. Pokud chceme uzamknout konkrétně na 60 FPS, nabízí je ještě druhá možnost a sice zaškrtnout “VSync” v nastavení, což má stejný efekt. Vyzkoušel jsem oba způsoby, ale výrazné rozdíly jsem nepozoroval. Osobně dávám pro DCS přednost zamykání FPS přes Afterburner.

A jaký je tedy výsledek při uvedeném “téměř maximálním” nastavení na mapě Normandie? Jednoduše excelentní! V offline i online velmi stabilních 60 FPS a vše krásně plynulé. Online jsem nicméně testoval zatím nejvíce s 15 hráči (server LFDM). Pouze v online se zřídka stane, že obraz při rychlém rozhlížení lehce “cukne”. Osobně bych to přičítal právě malé paměti VRAM, protože jak jsem předpokládal, její vytížení je v DSC permanentně na plných 10 GB, tj. na maximu!

Channel

Tady je situace odlišná. S nastavením, jaké jsem použil pro Normandii, to ideální určitě není. Hodnoty se pohybují mezi 48 – 60 FPS. Proto jsem parametry zobrazení musel o něco snížit. Po několika pokusech zatím jako optimální vnímám tyto hodnoty:

Visual Range” jsem snížil z Ultra na High, výrazně jsem dále snížil” Grass” a “Tree Visibilty” a především “Preload Radius” na cca 40%.

S uvedeným nastavení jsem docílil naprosto stabilních 60 FPS v offline i na této zatím velmi špatně optimalizované mapě. Testoval jsem jak v oficiální Channel misi “Yardstick” pro P-47, tak také ve vlastní misi 4 vs 4 letouny, ale žádný pokles ve FPS se přidáním AI letounů a objektů neprojevil. Online jsem možnost vyzkoušet neměl, protože se tato mapa na serverech s vyšší účastí hráčů nikde nelétá. Z uvedených screenshotů je vidět, že ani se sníženým grafickým nastavení Channel nevypadá vůbec špatně. Za mne tedy i přes to palec nahoru. S RTX 3080 je Kanál rozhodně létatelný i v nynějším stavu!

Závěr

RTX 3080 v podstatě velmi přesně naplnila mé očekávání a s kartou jsem proto maximálně spokojen. No, abych byl úplně přesný, tak ta spokojenost je tak na 95% a důvodem je zmíněných pouze 10 GB VRAM, které karta má. Osobně bych si rád připlatil za dalších alespoň 5 či lépe 10 GB, ale jak to vypadá, takovou kartu v blízké době od NVIDIE neuvidíme (pokud nepočítáme krvavě drahou RTX 3090, která je mimo finanční možnosti nás běžných smrtelníků). Ale i přes tuto drobnou vadu na kráse přinesla v mém případě nová grafická karta velmi znatelný výkonností skok, protože jsem přecházel nikoli z řady 2xxx, ale ze dvě generace staré 1080Ti (což mimochodem vůbec nebyla špatná karta). Poměrem cena/výkon je RTX 3080 v současné době výborná karta a mohu ji jen doproučit.

PC Simulátory - HW & SW