Kit: 1:144 Eduard
Doplňky: pouze vlastní úpravy

Model publikován v časopise MODELÁŘ 3/2006.

Ke stavbě tohoto kitu mě inspirovaly dva modely v tomto měřítku: Bf109G od Pavla Štechra s otevřeným motorem a Fw190F-8 S. Kreutzera s otevřenými zbraněmi a krytkami. Chtěl jsme si vyzkoušet, kde leží hranice mých současných schopností pro detail v takto malém měřítku – zda se dílo povedlo, posuďte již sami…

Výlisky f. EDUARD jsou kvalitní a mají negativní rytí (které však není všude ideální – zejména na spodní části křídel bylo mírně nesymetrické) K modelu jsou přiloženy i kvalitní dekály. Rozměry a tvarovou přesnost jsem s výkresem neporovnával.

Protože na toto měřítko nejsou k dostání žádné sety či lepty, byl jsem při úpravách odkázán jen sám na sebe:

Motor: je vyroben s mosazných trubiček, plastikových destiček, drátků a nití vytažených z licího rámečku

Kokpit: vyroben z plastikové destičky 0,2mm (často ještě zeslabované), upínací popruhy na sedačce jsou z alobalu

Překryt kabiny: jeho výroba mi zabrala poměrně dost času – je vytažený přes kopito z acetátové fólie. Kopyto bylo vytvořené z původního průhledného překrytu ze stavebnice a k němu jsem přilepil kyanoakrylátovým lepidlem kapkovité zakončení vybroušené z plastiku. Protože počet pokusů k vylisování kabinky, se kterou bych byl spokojen, byl dosti vysoký, původní kopito nevydrželo a musel jsem ho opravit a podle něj odlít nové z polyuretanu (s odlitím díky za pomoc Pavlovi Štechrovi). Rámování je provedeno dílem stříkáním zamaskované kabinky a dílem z obtisků (použil jsem prázdný obtiskový arch Propagteamu, který jsme přestříkal příslušným kamuflážním odstínem a z něho nařezal tenké proužky). Čelní štítek je přilepen kyanoakylátovým lepidlem a tímto lepidlem je také vytmelen jeho přechod do trupu. Odsuvný překryt kabiny jsem přichytil Herkulesem (z obavy abych si ho nepoškodil kaynoakrylátem).

Kulomety v trupu: duté hlavně jsou vyrobeny z tyčinek do uší (jsou duté) vytažených nad svíčkou do požadovaného tenkého průměru, zbytek je z plastiku a drátků odpovídajících průměrů (např. el. vedení je z měděných drátků 0,1mm, které se používají k vinutí cívek v modelářských elektromotorcích). Barveno je matnou černou a Gun metal metalizérem Testors.

Kanóny v křídlech: jsou z injekčních jehel vyžíhaných nad plamenem lihového kahanu (nejsou již barveny, protože takto získaná patina je dostatečná)

Náboj vrtule: je po jednotlivých dílech vysoustružen ve vrtačce Proxxon z plastové kulatiny a díly jsou následně k sobě slepeny.

Kužel vrtule: je původní ze stavebnice, pouze je vyfrézován vnitřek tak, aby byl dostatečně tenký.

Kryt motoru: je z tenkého plechu 0,1mm a pásků plastiku, kterými jsou naznačena žebra (tmeleno je kaynoakrilátovým lepidlem)

Ostatní krytky: jsou ze ztenčených plastikových destiček

Závěs ostruhového kola: pružina je vyrobena z mědeného drátku 0,1mm navinutého opět na drát průměru 0,1mm (aby vinutí bylo možné provést, je třeba si drátek, na který navíjíme, vypnout – třeba tak, že ho uchytíme na dvě jehly, které upneme do malého svěráčku). Skrze krytku na ocasní ploše však v tomto měřítku žel tento díl není moc viditelný.

Kyslíkové láhve: jsou kulové a uchycené v trupu na pravé straně – vyrobil jsem je z dvousložkového tmelu Tamiya.

Podvozkové nohy: jsou vyrobené z injekčních jehel dvou průměrů zasunutých do sebe, na které jsou pak navinuté proužky alobalu v místech zesílení.

Kryty podvozkových nohou: jsou z plastikové destičky ztenčené na 0,1mm.

Palivové nádrže: jsou z plastiku, popruhy na nich jsou z proužků nařezaných ze samolepící tapety a z tamiya pásky

Vztlakové klapky: jsou z tenkého plechu 0,1mm a žebrování je opět z proužků ze samolepící tapety.

Anténa: je z nití vytažených z licích rámečků a barvená metalizérem Testors Burnt metal.

Rytí na celém modelu: zatmeleno Surfacerem 500, vybroušeno a přeryto Tamiya rydlem.

Veškeré ovládací plochy: byly odřezány a jsou připevněny na čepech z meděného drátku průměru 0,2mm.

Použité barvy: Tamiya, Gunze a metalizéry Testors, odstíny většinou míchány a zesvětlovány. Stínování provedeno pistolí

Marking: kříže na křídlech stříkány přes šablony (vyřezané na plotteru), ostatní marking jsou dekály ze stavebnice (dekály jsem musel přestříkat naředěným matným lakem, aby nedošlo po ořezání okrajů či připadném dělení ke jejich rozpadnutí).

Patina: olejové barvy a pigmenty

Závěr: jako polotovar je stavebnice Eduard výborným základem pro podobné “úlety” v malém měřítku. Stavba mi trvala cca 2,5 měsíce a byla to pro mě dobrá modelářská zkušenost a stavba mě bavila (a to i přes několik drobných “krizí”, kdy byla moje trpělivost vybičována až ke krajnosti :-) Osobně mám ale z dokončeného modelu radost. Nicméně se již móóóc těším na další “čtvrtku” :-) “Odznaky” 1:144 se rozhodně nestanou mým standardním měřítkem.