F4U-1A Corsair

48_f4u_02.jpg

Kit: 1:48 Tamiya
Doplňky: lepty (EDUARD č.48381), masky F4U National Insignia red outline (Eduard č.XF635)

Corsair od Tamiye je nádherný kit, který obsahuje velice kvalitní výlisky a dokonce i možnost postavit letoun s vysunutými trojdílnými vztlakovými klapkami, s otevřenými klapkami chladiče a se sklopenými křídly (tuto poslední možnost jsem však nevyužil, protože jsem se obával, že přes sklopená křídla nebude vidět do detailně provedeného cockpitu).

Lepty Eduard jsou kvalitní, pouze jsem po rozbalení sáčku zjistil, při porovnání leptaného přístrojového panelu s papírovým pozadím s přístroji, že papír je menší a tedy se zobrazené přístroje nekryjí s otvory na leptu. Na moji žádost mi f. Eduard do týdne správnou velikost papírové destičky s přístroji zaslala.

Cockpit samotný je excelentní a je-li doplněn lepty, je dle mého rovnocenným soupeřem výliskům Airesu. Do cockpitu jsem pak již pouze dotvořil čelní pancéřové sklo. Pěkně je vylisován i motor, který jsem po doplnění růžice táhel z leptů Eduard doplnil ještě o perforované nosníky lože motoru (mohl jsme si však tuto práci ušetřit, protože po sestavení téměř nejsou viditelné).

Větší úpravu si však zasluhují výfuky na bocích kapoty motoru, které jsou ve stavebnici opravdu jen schematické (použil jsme mosaznou trubičku z prázdných náplní do vícebarevné propisky). Protože jsem zvolil variantu s otevřenými klapkami chladiče, bylo třeba je zeslabit a na vnitřní stranu doplnit táhla k jejich ovládání. Hlavní podvozkové šachty také potřebují své – obě na sobě nesou stopy vyhazováků a to na velmi těžko přístupných, ale žel dobře viditelných místech mezi žebrováním. Tady by zřejmě pomohly podvozkové šachty Aires i z toho důvodu, že u původních od Tamiye je třeba dodělat přepážky mezi jejími částmi a dotmelit značné otvory v předních částech. Ze špendlíků jsem pak doplnil hydraulické písty ke krytům podvozkových šachet (mají tu výhodu, že jejich kovový lesk je dokonalý a není třeba žádné další povrchové úpravy). Zadní podvozková šachta také doznala větších úprav – jak z leptů, tak rukodělných (nová přepážka, táhla, vyvrtané otvory pro odlehčení vzpěry zadního kola, vytmelení spár apod.). Co se týká nosných ploch, tak jsem pro lepší vzhled oddělil křidélka, výškovku i směrovku a opět je připevnil zpět v neutrální poloze.

Zvolil jsem si jednu z nabízených dekálových variant kitu, a to kamufláž velitele VF 17 (slavných Jolly Rogers) T. Blackburna v době, kdy měl na kontě 4 vítězství. Použil jsem opět barvy Gunze Aqueous Hobby a patinoval jsem bílou olejovou barvu. Cílem bylo dosáhnou dosti omšelého vzhledu, který měly letouny startují z prašných pozemních základen v Pacifiku. Výsostné znaky jsem se rozhodl nastříkat pomocí šablon od Eduardu – šablony jsou výborné, přesné a dobře drží na povrchu. S konečným výsledkem však nejsem až tak spokojen, protože díky horší kryvosti červené a bílé Gunze, je při pohledu zblízka patrný rozdíl ve vrstvě barev. Příště zkusím barvy jiného výrobce např. Tamiya či Vallejo a snad bude efekt při stejně vysokém naředění, jako jsme použil u Gunze, lepší.

Celkové hodnocení: kvalitní výlisky, které jsou po jistých úpravách (zejména v oblasti podvozkových šachet) a zvláště při použití komerčních doplňků, velmi dobrým základem pro stavbu Corsaira.