Drrrrnnn aneb ButtKicker2 (1. část)

Každý nadšenec do simulátorů hledá způsoby, jak si vylepšit svůj zážitek z létání tak, aby se co nejvíce přiblížil realitě. Ultimátní možností jsou pohyblivé platformy, které v menším či větším rozsahu umožňují simulovat podélný a příčný náklon. Taková řešení jsou však velmi drahá a nám, běžným smrtelníkům, prakticky nedostupná. Existuje však relativně levné řešení, která přeci jen přidá alespoň minimální možnost letoun “cítit” svým tělem. Ano mám na mysli “shakery” neboli transduktory (přenašeče), tj. zařízení, která převádějí vstupní audio signál na vibrace.

Asi nejrozšířenějším zařízením tohoto typu je ButtKicker 2. Zařízení se připojí na audio výstup zvukové karty a produkovaný zvuk (basy) převádí na signály pro transduktor, který je pevně přichycen na židli či sedačce virtuálního pilota. Zařízení “třese” židlí s různou intenzitou a frekvencí. Pro představu jak zařízení funguje doporučuji pro začátek shlédnout toto video:

Než přejdu k popisu zapojení a k nastavení a konfiguraci SW, dovolím si napsat to, co by vlastně mělo být v závěru článku, tedy jaké jsou mé celkové dojmy a zda se jedná o užitečný doplněk k simulátorům. Musím říci, že zprvu jsem byl k uvedenému řešení poměrně skeptický, ale čím déle jsem o tom uvažoval, tím více jsem toužil takové zařízení vyzkoušet. Kvůli ne zcela malé částce (170$ + poštovné z USA) za nové zařízení jsem však váhal několik let, než jsem si konečně řekl, že do toho půjdu. Zařízení se mi nakonec podařilo zakoupit použité se slevou na eBay za rozumných cca 4000 Kč.

Po zprovoznění jsem začal zařízení testovat v DCS simulátoru, který používám nejčastěji. Musím přiznat, že jsem byl při první zkoušce překvapen, jak výrazné efekty zařízení vytváří. Pokud bych dal vše na maximum, myslím, že bych probudil sousedy o patro níže. Přitom zařízení mám připevněné na autosedačce a ne na samotné konstrukci, která ji drží. Přesto jsou vibrace tak znatelné, že uvažuji o tlumících podložkách pod celou konstrukci svého kokpitu. Postupem času jsem však po řadě pokusů dospěl k závěru, že méně může být více a nastavil jsem si parametry tak, aby kontinuální efekty (vrčení motoru apod.) byly na relativně nízké úrovni a zřetelnější byly pouze jednorázové efekty jako zatažení podvozku, klapky a samozřejmě střelba z kanónů a kulometů. Musím říci že zážitek je to parádní a když dnes létám bez zapnutého ButtKickeru, připadám si nějak divně :-)

Abych alespoň trošku přiblížil atmosféru, pokusím se popsat, co lze vnímat. Po nastartování se vaše sedačka začne otřásat jemnými vibracemi motoru. Dorolujete na začátek ranveje a zavřete kabinu, což se projeví jemným bouchnutím. Jakmile přidáte plyn a letoun začne na ranveji nabírat rychlost, začínáte postupně vnímat drncání kol, které však ihned ustane po odlepení letounu. Následuje zatažení podvozku, které indikují dvě větší a jedno menší zřetelné bouchnutí, jak kola hlavního podvozku a pak i ostruhového kolečka zapadnou do zámků. Není třeba se dívat na kontrolku, víte že podvozek je zatažen. Při letu samotném vám letoun krásně “odpovídá”, protože zvyšující se vibrace vám vždy oznamují, jak moc za knipl “taháte” a kolik G tak vytváříte. Pokud před svůj zaměřovač dostanete nepřítele a stisknete spouště, je to nášup! Střelba z palubních zbraní je asi nejhezčím a nejsilněji prožívaným efektem, který zařízení produkuje. A nakonec jdete na přistání, kdy samozřejmě vytáhnete klapky, které se vysouvají s odpovídající příjemnou vysokofrekvenční bzučivou vibrací. Opět není třeba sledovat kontrolky, přesně víte, kdy jsou už klapky venku. Zřetelná bouchnutí vám opět oznámí, že podvozek je vytažen a kola zapadla do zámků v poloze vysunuto. Následné dosednutí je buď krásně jemné a nebo dostanete pořádný “kopanec” přesně podle kvality vašeho přistání.

Pokud jsem vás svým popisem alespoň trošku zaujal, můžete se těšit na 2. část článku, kde se budu věnovat popisu zapojení všech částí zařízení a nastavení SW.