Na YouTube jsem narazil na pěkný americký instruktážní film z r. 1944, který vysvětluje, jakým způsobem byly řízené a zaměřované německé protiletadlové systémy a jaká existovala protiopatření pro piloty spojeneckých bombradérů. FlaK je zkratka pro Flugabwehrkanone  nebo Flugzeugabwehrkanone (tj. kanón protiletecké či protiletadlové obrany). Dělil se na lehký a těžký podle ráže použitých zbraní.

Zástupcem těžkého FLAKu byl především obávaný 88 mm kanón FlaK 37 vybavený systémem přenosu cílových údajů použitelný pro střelbu do výšky 10600 m. Z filmu se mj. dozvíme, že minimální účinná výška pro tento typ zbraně byla 3000-3500 m. Pozdější modernizovaná varianta FlaK 41 pak měla jak vyšší kadenci tak větší výškový dostřel (14700 m).

Naopak lehký FlaK byl zastoupen především rážemi 20 mm FlaK 38. FlaK 38 měl kadenci 220 ran za minutu a existoval také ve čtyřhlavňové variantě jako Flakvierling 38. Jeho efektivní výškový dostřel činil 2200 m. Druhou nejrozšířenější zbraní patřící mezi lehký FlaK byl 37 mm FlaK 43  s výškovým dostřelem 4200 m a kadencí 150 ran za minutu. Tato zbraň je mj. také známá díky svému použití na Ju 87G ve verzi Bordkanone BK 3,7 (jednalo se o starší verzi této zbraně modifikované pro zavěšení pod křídla Stuky).